Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku, kterou započali utvářet na sklonku neuvěřitelných 60.let. Čtyřiatřicet let se profesorům moderní hudební vlny daří do záplavy zašedlého textu hudební bible vkládat celé stránky magické duhy zvukového dramatu, jehož duše se táhne do nekonečna …

Robert Fripp, hlavní persóna celého mamutího projektu a jeho zakladatel, s jehož náladami a umem KING CRIMSON stojí, padá, ale ponejvíce míří ke hvězdám, je i tentokráte obklopen trojicí kvalitních instrumentalistů – uhrančivým vokalistou, kytaristou a starým harcovníkem Adrianem Belewem, buřičem kontra-kvart a bezpražcovým střelcem Treyem Gunnem a mistrem lichých dob Patem Mastelottem a pamětníci živých vystoupení mi snad dají za pravdu, že tomuto kvartetu to skutečně precizně šlape. Svými soustředěnými myšlenkovými výboji nám servírují teprve třetí plnohodnotnou desku za posledních 18 let, avšak tento pro fanoušky „Karmínového krále“ jistě nemnoho pozitivní fakt, je a byl způsoben především různorodou zájmovou profilací kytarového monarchy Roberta Frippa. Zkušenosti na rozdávání, um robotické preciznosti i odvaha stamiliónových burzovních spekulací byly očekávány se zadrženým dechem.

13. studiové album je chameleónem, jenž se pohybuje stylem 90.let, avšak loví koordinovaným přirozeným pohybem let předchozí dekády, přičemž se nestydí svůj pokrm porcovat moderními metodami. Zopakujeme si postupy minulého, nepochopitelně – ba téměř nesmyslně – nedoceňovaného, alba „The ConstruKction Of Light“, avšak unikátní hrubozrný kytarový prog blues byl vystřídán spíše snovou konstrukcí předchozích vydání. Drogová komercionalizace současné podoby elektronických „partitur“ je na aktuálním albu snad nejmarkantnější z celé diskografie, a tak zde tváří v tvář vesmírnému soudu svorně vzhlížejí těžké kytarové party, ale také černobílé šílenství počítačových vzorků.

Barevné členění jednotlivých skladeb neztratilo své komplexní spektrum, které je, jak už už jsme si na to u KING CRIMSON zvykli, záludně podmanivé. Zkušená čtveřice tady vystupuje jako ansámbl rockovo-popových písničkářů, který dokáže v zasněžené pláni vyčarovat oázu tropického šílenství a dusivého horka, ale také umí nemilosrdně bičovat gradující dynamikou kytarových aparátů. Na zlomek času lidského života je zde namačkaná harmonická kompozice, jejíž refrén se pro vás stane únikem z pracovní sklíčenosti, vedle ní se rozmachuje těžká a hutná kytarová schizofrenie, která čpí na sto honů dodekafonickými postupy a okamžiky studu prožijeme dokonce v pasážích téměř industriálních riffů. Promiskuita akordových vztahů, vzájemný propletenec kytarových stop, častá disharmonie hmatníkového dua, to vše žene nahrávku kupředu – do expresionistické říše rockové umění. Bublinkovou lázní pro nadšence pak bude bubenické umění Pata Mastelotta, jenž na svůj trůn za bicí soupravu rozhodně neusedá s bázní „čtyřčtvrtinového“ nováčka.

Většina skladeb má nesmírnou moc utajeného klenotu a nutí ke stále podrobnějšímu průzkumu. A co je nejdůležitější, ani při pochopení základní konstrukce neztrácí skladba na kouzlu a síle. Nesporným pružným tmelem ve vztazích jedenácti skladeb je i nezadržitelný psychický vliv elektronických zvuků i celých pasáží – od arabských a orientálních, přes syntetické slepence, ambientní kontrasty a koláží úzkoprofilových orchestrálních ploch až k vložkám perkusí a tanečních rytmů. Nebudeme ušetřeni ani pasáží řízené aleatoriky, která připravuje půdu ať již pro myšlenkovou či pódiovou improvizaci a jistě se naplno projeví a rozhoří zejména při živém vystoupení, jež je nesporně po každém řadovém albu povinným zákuskem.

Nesrovnávejte „The Power To Believe“ s minulostí, nehledejte v labyrintech eklekticismus 70. a 80.let. Nové album nemá charakter zlodějské kamufláže, ale také ne duševní čistotu neposkvrněné múzy. Je bezbřehé, ale zároveň nesmírně svazující. Moderní minimalismus na pozadí chromatické plnosti. Noví KING CRIMSON rozhodně stojí za poslech, buďte však ostražití, vstřebávat jejich hudbu znamená disociovat každodenní vědomí do říše not a rytmů.